Není sporu o tom, že voda je základem života. V ní se poprvé vyvinul a bez ní bychom nemohli přežít. Tvoří valnou část objemu našeho těla. Je tedy pochopitelné, že pití čisté vody je pro nás životně důležité. Ovšem ani čistá voda nemusí, a vlastně ani nemůže, být čistá v tom smyslu, o kterém obvykle uvažujeme.
Většinou si totiž představujeme, že se jedná o H2O bez čehokoliv jiného. To je však pravdě na hony vzdáleno. Jistě, takto čistá voda, nazývaná destilovaná podle způsobu přípravy, se používá například v laboratořích, avšak pro pití se absolutně nehodí. Z jakého důvodu? Nejsme na to (a ani žádný jiný živý organismus na naší planetě) stavěni.
Zkrátka a dobře, potřebujeme ve své pitné vodě nejrůznější příměsi. Jednou z nich jsou například ionty sodíku, ale i dalších prvků. A má to svůj dobrý důvod – jedná se o látky, které naše tělo využije, ať už jako stavební kameny nebo jen jako pomocníky při vstřebávání a využívání vody.
Abyste se o tom přesvědčili, stačí se podívat na tabulku energetických hodnot u kterékoliv balené vody, včetně těch nejlevnějších, které se prostě stáčí z kohoutku. Všude tyto příměsi najdete. Ano, voda samotná nám takto připadá bez chuti, avšak věřte, že pokud by tam nebyly, rozhodně byste to poznali.
Kdo se někdy napil destilované vody, dosvědčí, že chutná odporně. To je varování od přírody, že něco není v pořádku, v tomto případě pak obsah minerálů. A vzhledem k tomu, že prodejci nechtějí ztratit zákazníky, prodávají vodu takovou, jakou jsme ochotni pít.
Znamená to tedy, že není čistá? Ne tak docela. Čistota v tomto kontextu totiž znamená něco docela jiného: nepřítomnost škodlivých látek a látek, které by nějakým způsobem měnily její vlastnosti. Proto lze tu, kterou kupujeme v obchodě i tu, která nám teče z kohoutku, považovat za čistou. Vždy je totiž ošetřena tak, aby bylo zajištěno, že nám neublíží.