Každá skupina živočichů má své charakteristické rysy. Některé z nich jsou rozšířeny mezi několika z nich, jiné jsou specifické. Jedním těch druhých jsou pak i drápy psovitých šelem. Jistě, podobné mají i další zvířata, například i plazi, avšak ty nemají takovou strukturu.
Je totiž pravdou, že na rozdíl například od koček či dokonce ptáků je nepoužívají k útoku ani k obraně. Pokud vlastníte psa, pak víte, že hlavní nebezpečí pochází od jeho zubů. Škrábance sice bolí, avšak žádné velké zranění nezpůsobí.
Drápy psovitých šelem jsou totiž na rozdíl od jiných zvířat tupé a zdaleka ani ne tak tvrdé. Je to proto, že se při chůzi neustále dotýkají země, čímže se v podstatě kontinuálně obrušují. Proto nikdy nezískají ani ostrost, ani tvrdost potřebnou k tomu, aby se z nich stala skutečně účinná zbraň. A je to i důvod, proč nedovedou šplhat po stromech.
Nabízí se tedy otázka, k čemu jim vlastně vůbec jsou. Jaký u nich mají účel, když neslouží jako zbraň, jak je u jiných živočišných druhů obvyklé? I zde totiž mají své opodstatnění. Jak se ukazuje, nemusí totiž sloužit ani zdaleka pouze jako zbraň.
Zde jim slouží především jako opora, především při běhu. Umožňuje jim pevnější a jistější chůzi, což je pro predátory, kteří loví především štvaním, velmi důležité. Mohou tak totiž cestovat velmi dlouhou vzdálenost, aniž by se příliš unavili.
Ukazuje se tedy, že stejná část těla může u různých druhů sloužit k různým účelům. Například kočkám slouží ke šplhání a jako zbraň, psům zase k lepšímu způsobu chůze. Je tedy důležité, abychom užitečnost jakékoliv tělesné adaptace posuzovali nikoliv podle toho, k čemu je využívána běžně, ale podle toho, jak je využívá daný konkrétní druh, a drápy jsou toho dobrým příkladem.
Jsou názorným příkladem toho, jak může být adaptace účinná a jak se nejrůznější orgány dají využít nejrůznějším způsobem. A v tom je celý základ evoluce.